Projekt #onlinezatrest a Generace Zavřených
Jakými změnami si prošla Generace Z během uplynulého roku? Jednou nohou měli být z domova a připravovat se na vlastní život. Plány jim ale překazila celosvětová pandemie a uvěznila je před obrazovkami monitorů. Na to, jak vysokoškoláky odprostit od pocitů frustrace, osamělosti a stereotypu v době koronavirové krize, se zaměřil projekt #onlinezatrest zpod taktovky agentury GEN a studentů bakalářského programu Multimédia v ekonomické praxi na VŠE v Praze.
Všichni čelí výzvám současné situace a potýkají se s dopady pandemie na svůj život. Náročné to mají lékaři, dotčení podnikatelé i rodiče malých dětí, které nemohou chodit do školky nebo školy. Představte si ale člověka, který se nachází v období života postaveném na sociálním kontaktu a seznamování. Zkrátka někoho, kdo právě vylétá z hnízda. Při prvním rozpětí křídel je chycen mezi čtyři stěny svého pokoje, obrazovku a nejbližší krámek s potravinami.
Počáteční uzavření škol a přechod na distanční výuku pro vysokoškolské studenty představoval příležitost, jak si odpočinout, dohnat spánkový deficit a zhlédnout všechny seriály na Netflixu. Jenže nadšení z volného času se postupně proměnilo v nudu a úzkost ze samoty.
Z průzkumu studentů Multimédií vyplývá, že izolace spojená s přísnými vládními opatřeními se podepsala na duševním zdraví značné části respondentů. Zrušení výuky a ztráta přivýdělku přiměla řadu vysokoškoláků přestěhovat se zpátky k rodičům a tím pozastavit jejich proces osamostatňování.
Mezilidský kontakt studenti udržují vzdáleně skrze sociální sítě, jejichž prostřednictvím řeší školní, pracovní, ale i soukromé záležitosti. Odloučení od svých vrstevníků si kompenzují v online prostředí a jsou frustrovaní z toho, že se nemohou potkávat. Až 90% z celkového počtu 120 dotázaných vysokoškolských studentů uvádí, že na elektronických zařízeních tráví více jak 6 hodin denně.
V důsledku izolace se jim začínají měnit preference například v oblasti soukromého života. Ustupují od krátkodobých vztahů a od vzrušujícího života plného různých příležitostí. Naopak hledají dlouhodobé vztahy, které pro ně znamenají znovu nalezenou jistotu. Intenzivně řeší, jak naložit s osobní agendou a produktivitou, snaží se psát si úkoly a být organizovanější více než kdy předtím.
Na druhou stranu se kvůli monotónnosti aktivit cítí neproduktivní, demotivovaní a po celém dni u počítače trpí výčitkami, že nestihli vše, co měli v plánu. Všechny aktivity nakupené na jednom místě se vzájemně přebíjí. Špatné soustředění a prokrastinace nabírají na síle. Marně čekají na konec koronavirové doby a mezitím se potýkají s pocity chaosu, smutku a osamocení.
I přes to všechno, čím si celý svět prochází, je potřeba si udržovat nadhled a reflektovat i kladné stránky, které jsou upozaděny v záplavě těch negativních v době pandemického bezčasí. S covidem totiž přišly změny, které nemusí být nutně špatné pro naši společnost. Například digitalizace pracovního a školního prostředí se urychlila o roky. V brzké budoucnosti lze snad konečně očekávat tolik diskutovanou reformu školství, která nám jedině prospěje. A to je přece dobrá zpráva.